Když se řekne bioplynová stanice, většině lidí se vybaví zařízení zpracovávající účelově pěstovanou biomasu, která zabírá prostor jiným zemědělským plodinám. Jde však o generalizující pohled, který neplatí stoprocentně. Jako vstupní surovina totiž mohou sloužit nejen zemědělské produkty, ale rovněž biologicky rozložitelný odpad. Vzhledem k nehomogennosti a značné diverzifikaci tohoto potenciálního energetického zdroje s sebou jeho zpracování nicméně přináší řadu zejména technologických výzev.
Postavení odpadářských a zemědělských bioplynových stanic v České republice
Bioplynových stanic je na území České republiky více než 500, jen zlomek z nich se však specializuje na odpady jako vstupní surovinu. Důvodů je celá řada od technologické náročnosti po potenciální nedostatek vstupní suroviny, na vině byla až do nedávna také legislativa. Až do roku 2020 rozlišoval Energetický regulační úřad dva druhy bioplynových stanic, přičemž ty zemědělské měly nárok na vyšší provozní podporu. Bioplynky využívající jako vstupní materiál suroviny, které musejí nejprve projít hygienizací, což je třeba gastroodpad, byly právě kvůli charakteru zpracovávané suroviny řazeny do kategorie s nárokem na nižší finanční podporu. V roce 2020 nicméně došlo ke sloučení obou kategorií a podpora se nyní vztahuje na bioplynové stanice jako celek bez ohledu na jejich vstupní suroviny.
Samotný proces výroby bioplynu zůstává stejný bez ohledu na druh vstupní suroviny. K produkci dochází za pomoci anaerobní digesce, kdy dodané mikroorganismy v uzavřeném reaktoru bez přívodu vzduchu rozkládají vstupní surovinu a produkují bioplyn na bázi metanu. Pro bezproblémový chod celého procesu je nutné také udržovat teplotu v rozmezí 0–70 °C, vlhkost okolo 50 % a pH 6,5–7,5. Nedodržení některé z podmínek může vést k narušení procesu a například výrazně zvýšit zápach v okolí stanice. Za dodržení všech pravidel však k ničemu podobnému nedochází, protože samotný proces probíhá v uzavřených jednotkách, z nichž do okolí neuniká žádný vzduch ani jiný plyn.
V případě zemědělské bioplynové stanice zůstává složení vstupní suroviny konstantní a není nutná jakákoliv její předchozí úprava. V případě odpadářské bioplynové stanice výrobě bioplynu předchází tzv. hygienizace, při níž je zpracovávaný odpad zbavován nežádoucích příměsí, jako jsou například původní obaly. Zároveň je potřeba více kontrolovat dění v anaerobní jednotce a stav tamních mikroorganismů. Odpadový mix, který vstupuje do procesu, je totiž velmi proměnlivý a může vyvolávat různé reakce. Obsluha jednotky proto musí být připravena regulovat aktuální podmínky uvnitř a pružně reagovat na případné změny.
„Přestože z technologického hlediska je provoz odpadářské bioplynové stanice náročnější, má nepřehlédnutelné výhody. Ta hlavní tkví v environmentální udržitelnosti.“
Přestože z technologického hlediska je provoz odpadářské bioplynové stanice náročnější, má nepřehlédnutelné výhody. Ta hlavní tkví v environmentální udržitelnosti. Tyto bioplynky totiž mimo jiné pomáhají řešit problém skládkování, protože coby vstupní surovinu využívají materiál, který by jinak bez užitku skončil právě na skládce, a dovedou ho efektivně a beze zbytku zpracovat v bioplyn a ekologické hnojivo.
Výsledkem anaerobní digesce je bioplyn, který je možné dál zpracovávat. Spalováním v kogenerační jednotce se z něj vyrábí elektřina a zároveň vzniká odpadní teplo, které může být stejně jako elektrická energie distribuováno přímo do sítě. Bioplyn může být rovněž dočišťován a upgradován na biometan, který má vlastnosti srovnatelné se zemním plynem, a může proto být vtlačován přímo do distribuční soustavy nebo využit jako palivo pro motorová vozidla.
Bioplynové stanice pod hlavičkou Energy financial group
Z nemnoha odpadových bioplynových stanic, v tuto chvíli se jich na území České republiky nachází osm, patří k nejúspěšnějším projekty společnosti Energy financial group v Rapotíně a Vyškově. Vedle gastroodpadu z restaurací a průmyslových potravinářských provozů EFG Rapotín BPS zpracovává také gastroodpad přímo z domácností, který je sbírán v rámci projektu Třídím gastro, jehož pilotní fáze právě probíhá v několika obcích na Šumpersku v blízkosti dotčené bioplynové stanice. Projekt se však dále rozšiřuje a v blízké budoucnosti se do něj zapojí i další města Olomouckého kraje v čele s Olomoucí.
Výroba bioplynu, potažmo biometanu z biologicky rozložitelného odpadu má velký, zatím bohužel nevyužitý potenciál. Jedná se o ekologicky šetrnou výrobu, která proměňuje jinak nevyužitelný odpad v cennou energetickou surovinu. Vzhledem k potenciální úspoře emisí, které by vznikly při skládkování, je navíc celý proces uhlíkově neutrální. Díky poměrně vysokému počtu již existujících bioplynových stanic není nutné zatěžovat krajinu další výstavbou, protože stávající zemědělské provozy mohou být technologicky upgradovány na odpadářské bez nutnosti větších stavebních zásahů. Bioplynové stanice nemusí nutně zpracovávat pouze účelově pěstovanou biomasu a biologicky rozložitelný odpad může být v tomto případě vhodnou alternativou. Rozvoj odpadářských bioplynových stanic je proto krokem k udržitelnější budoucnosti celé České republiky, potažmo celé naší planety.
